Zapisovatel

8.09.2008
Taky natvrdo

Volá Martin Mirkovi a povídá:

Bursík – Ahoj Mirku, prosim tě budu o víkendu pacifikovat ty ekoteroristy z tý mojí strany a nechci, aby se o tom nějak moc mluvilo. Nemůžeš mi pomoct?

Topolánek – Hmmm, počkej, Kroupa mi tuhle pouštěl takovou hnusnou reportáž, ta by mohla fungovat...

Bursík – O čem to je?

Topolánek – Ale, takovej jeden připitomělej šplhoun od nás si chtěl hrát na vyděrače.

Bursík – Jo ten Morava?

Topolánek – No vidíš.

Bursík – A to ti nevadí, že je od vás?

Topolánek – No a? Ten Kroupa tam rozdělal taky Tlustýho, třeba se toho hajzla konečně zbavim.

Bursík – Já myslel, že je to jen o Moravovi a Zubatý... To víš, my si furt musíme hrát na tu slušnou stranu...

Topolánek – Co bych pro tebe neudělal. Zavolám Markovi, ať to zkusí na tý Nově urychlit a cestou do Teplic se stavim v květinářství.

Bursík – Že se na tu krávu nevysereš...

Topolánek – Ty máš svůj styl řízení, já zas svůj.

Bursík – Holt si furt potrpíš na gesta. Tak díky, ve čtvrtek večer by to bylo ideální spustit.

Topolánek – On už si s tim Marek poradí. Ahoj.

22.01.2007
Projev Miloše Melčáka

Projev poslance Miloše Melčáka v pátek 19. ledna 2007 ve sněmovně. To si Paroubek za rámeček nedá...

Děkuji za udělení slova.

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, chci všem zdůraznit za sebe i za kolegu Michala Pohanku, že naše rozhodnutí tolerovat trojkoaliční vládu a umožnit její vznik je dáno především tím, že jsem přesvědčen, že doba nestability nemůže dál pokračovat a musí skončit.

Ústava jasně říká, že poslanec je při rozhodování vázán svým svědomím, nikoliv tedy mocenskými choutkami kohokoliv. Nemohu se dále dívat na vyjednávací taškařici, ale především na to, že mocichtivá skupina lidí kolem předsedy ČSSD Paroubka včetně jeho samého se začala k ČSSD i k naší zemi chovat jako ke kořisti a jako prostředku k udržení se u moci doslova za každou cenu.

(17.50 hodin)
(pokračuje Melčák)
Co jiného si mohu myslet o výroku pana Paroubka proneseného na jednání ústředního výkonného výboru ČSSD, který pronikl do médií, že když nebudeme u moci, budou nás zavírat. Mám si to vysvětlit tak, že již nežijeme v demokratickém státě, že tak dlouho tolerované využívání a zneužívání a používání principu presumpce viny v politickém boji již pokročilo tak daleko, že si již nikdo nemůže být jistý? Nebo si to mám vysvětlit tak, že má k těmto obavám svůj racionální důvod? Já si dobře pamatuji na uplatňování principu presumpce viny na politické oponenty v jazyku nomenklaturních kádrů na zrádce a ztroskotance z doby nechvalně známé normalizační minulosti naší země a nechci to znovu zažívat. Toto je také jeden z významných důvodů, proč jsem se rozhodl ke svému kroku, který jsem transparentně a veřejně oznámil a zdůvodnil. Místo otevřené diskuse a zamyšlení se nad politickou kulturou v zemi se však na naší hlavu ze strany našich bývalých kolegů Jiřího Paroubka a Davida Ratha snesla celá řada veřejně vyřčených, nepodložených, lživých a urážejících a protiprávních výroků. Bohužel tyto aktivity jen zviditelňují a dokreslují současnou situaci v ČSSD, kdy svoboda názoru je hrubě potlačována a když se to nedaří, tak nastoupí mechanismy lidí z okolí předsedy Paroubka a jejich praktiky, jako je zastrašování, nátlak a devanestace (???) oponentů. Když si to pamatuje z období před rokem 1989 a ptám se vás, jestli vám to něco nepřipomíná.
Hrozby o mém pronásledování až do konce života by měly patřit k žargonu mafiánských klanů a ne parlamentních politických špiček. (Potlesk.) Kategoricky prohlašuji, že v souvislosti s tímto naším postojem není a nebude spojena žádná naše funkce ani jiný prospěch a aby to bylo všem jasno, stvrdili jsme to s trojkoalicí písemně. Proto musím nekompromisně odmítnout jako lživé veškeré urážky a pomluvy, které jsou v tomto směru o nás šířeny, a to bez jakéhokoliv důkazu.
O korupci a výhodách tady káže Jiří Paroubek, člověk, který by byl ochoten udělat jakékoliv programové ústupky na straně jedné a jakékoliv obstrukce na straně druhé, jen aby pro sebe a pro své okolí si vynutil vládní křesla anebo – chcete-li – koryta. Člověk, který tři měsíce od voleb stále hovoří o vládě s KSČM a s poslancem z řad pravice, člověk – a tady prosím o pozornost celé Sněmovny i veřejnosti – který takovou vládu v tajnosti chystal i pro třetí pokus o sestavení vlády. Kdyby k tomu kolegové měli ochotu a zájem, jsem připraven na důkaz svých slov přečíst a zveřejnit text programové shody připravované vlády ODS s ČSSD a KDU z půlky prosince loňského roku, ze kterého jsou nezpochybnitelně jasné dvě věci. Programové prohlášení současné vlády se od něj nijak zásadně neliší. Proto vám musím říci, že Jiřímu Paroubkovi nejde o program, ale o křesla.
Dámy a pánové, Česká republika a její občané potřebují a zaslouží si stabilitu a fungující parlamentní demokracii, tj. stabilní vládu vítěze voleb a silnou demokratickou opozici. Beru proto jako závazný příslib vlády, že bude s opozicí vyjednávat významné změny zákonů a norem.
Dámy a pánové, vážená Sněmovno, toto je mé přesvědčení a mé svědomí a podle něj se budu řídit při hlasování. Děkuji vám všem za pozornost. (Velký potlesk.)

Kopčnuto z http://www.psp.cz/.

Začátek Melčáka: http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/009schuz/s009048.htm#r4

31.10.2006
Polský ruch na konci října - podle veřejnoprávní televize TVP

Novelou zákoníku práce mají být v Polsku definitivně zrušeny pracovní soboty.

Liga polských rodin navrhla změnit v polské ústavě článek "Polský stát chrání lidský život" na "Polský stát chrání lidský život od chvíle početí".

14-letá Ania, která se zabila poté, co jí spolužáci přinutili se svléct před celou třídou, zůstává na titulních stránkách polských novin. Viníky soud poslal na 3 měsíce do speciálního zařízení pro dětské pachatele. Ředitel školy podal výpověď. Před školou hoří desítky svíček. V úterý 31. října budou všechny polské školy držet za Aniu smutek.

TVP se pochlubila, že byla prvním televizním štábem, kterému místní neukradli kameru během natáčení reportáže ve vzpurné pařížské čtvrti Clichy-sous-Bois plné polozbořených staveb, vytlučených oken a potloukajících se mladíků, kteří nemůžou "nic než stát, kouřit a pít pivo".

O víkendu před svátkem všech svatých zahynuly na polských silnicích při 483 nehodách 63 osoby. Policie označila situaci za horor a vyhlásila speciální akci "Svíčka".

V Iráku zahynulo při bombových útocích v pondělí 30. října 80 osob.

Mladé ženy nemůžou najít práci, protože mají děti, starší proto, že jsou starší, shrnula TVP situaci žen na polském pracovním trhu.

TVP odhalila, že vázat si věrnost svých poslanců směnkami na vysoké částky není vynález Lepperovy Sebeobrany, ale blahé paměti strany Porozumienie Centrum, kterou v 90. letech vedl současný premiér Jarosław Kaczyński.

Jarosław Kaczyński přiletěl do Německa. S Angelou Merkelovou si potřásli rukama, ale na ničem konkrétním se nedohodli.

V Bělorusku se pořádají protivládní happeningy.

Mládež potloukající se bez cíle po polských panelákových sídlištích může zkusit štěstí v hiphopu. Po sídlištích chodí rappeři, kteří se již prosadili a nabízejí mladým zdarma své nahrávací studio a produkci.

25.10.2006
A to je ta kráásnááá zeměěěě

Dva dny v Česku: od polibku smrti pro šéfa protimafiánského odboru policie po úklid rodiny ministra vnitra do zahraničí.

V pondělí jsem si koupil Respekt. Tam jsem se dočetl o tom, že plukovník Jan Kubice, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, už několik měsíců čelí výhrůžkám, že bude zavražděn. Odpoledne téhož dne jsem vydržel asi 7 minut poslouchat expremiéra Paroubka, jeho teorie o politické policii (! tohle říká socan !) a především ujištění, že Paroubek podá nějakou žalobu na ÚOOZ vedenou Kubicem. Protože mu prý tyhle policajti zkazili volby. Hodně štěstí!

Tohle všechno bych už přičítal nějakému tomu zvrácenému východoevropskému folklóru, kde lidi bojující proti mafiím jsou běžně napadáni vrcholnými ústavními činiteli (ale běda, když si někdo otevře hubu na ně!!!).

Jenže před chvilkou mi přišla zpráva, že současný ministr vnitra v demisi Ivan Langer ukrývá svojí rodinu v zahraničí kvůli anonymním výhružkám. A to už mi připadá jako fakt silný kafe. Ministrt vnitra ukrývající rodinu v cizině, to teda fakt nevím, jestli se něčím takovým může pochlubit nějaká současná země EU, nemluvě o kandidátech z Balkánu. Vy jste někdy o něčem takovém v civilizovaném světě slyšeli??

13.06.2006
Kdo zabil plukovníka Janíčka?

Rok a půl stará smrt ředitele pražského úřadu vyšetřování je od počátku tou nejpodivnější sebevraždou, o jaké jsem kdy slyšel.

Celý článek

4.06.2006
Volby 2006 – 2002

Pár čísel z trochu jiného pohledu:

Nejprve obecně:

V roce 2002 bylo 14866 volebních okrsků. V roce 2006 to bylo 14868 okrsků.

 

V roce 2002 lidé odevzdali 4 768 006 platných hlasů. V roce 2006 to bylo 5 348 976 platných hlasů. K volbám tedy letos přišlo o 580 970 občanů více. Procentuálně pak v roce 2006 přišlo k urnám o 12,18% voličů více ve srovnání s rokem 2002.

 

V roce 2002 kandidovalo 29 politických subjektů. V roce 2006 jich bylo 26. Ze zmizelých v roce 2002 jmenujme alespoň Občanskou demokratickou alianci, Volbu pro budoucnost, Naději, Republikány Miroslava Sládka, Republikány (neMiroslava Sládka), Cestu změny, Stranu venkova – spojené občanské síly (s předsedou Janem Velebou, dnes šéfem Agrární komory).

 

Sdružení nezávislých (2002 – 132 699 hlasů) prodělalo vývoj k subjektu SNK-ED (2006 – 111 724 hlasy, pokles o 20 975 hlasů).

Velké strany:

ČSSD získala v roce 2002 1 440 279 hlasů, v roce 2006 1 728 827 hlasů. To je nárůst o 288 548 hlasů, v procentech oproti roku 2002 nárůst o 20,03%.

 

ODS získala v roce 2002 1 166 975 hlasů, v roce 2006 pak 1 892 475 hlasů. To představuje nárůst o rovných 725 500 hlasů, v procentech oproti roku 2002 pak nárůst o 62,17%.

 

KSČM získala v roce 2002 882 653 hlasy a v roce 2006 685 328 hlasů. To znamená pokles o 197 325 hlasů, procentní pokles v roce 2006 oproti roku 2002 to je 22,36%.

 

Pro zajímavost: Pokud bychom připustili, že ČSSD přebrala KSČM všechny voliče, neboť tito usoudili, že Paroubek je lepší Grebeníček, než Filip, pak vedle těchto voličů ČSSD přibrala ještě další 91 223 voliče, což by znamenalo nárůst o 6,33% oproti roku 2002.

 

KDU-ČSL v roce 2002 šla do voleb v Koalici s US-DEU. Tato koalice v roce 2002 získala 680 671 hlas. V roce 2006 získala US-DEU 16 457 hlasů a samotná KDU-ČSL pak 386 706 hlasů. I po eventuálním přičtení hlasů US-DEU (celkem tedy 403 163) to znamená pokles o 277 508 hlasů, v procentech pak o 40,77%.

 

Pro Zelené v roce 2002 hlasovalo 112 929 občanů, v roce 2006 to bylo 336 487 osob. To představuje nárůst o 223 558 voličů, v procentech pak 197,96%.

 

A celkový součet hlasů:

 

Levice – ČSSD a KSČM – letos získala celkem 2 414 155 hlasů.

 

Pro hypotetickou středopravou koalici – ODS, KDU-ČSL a SZ – hlasovalo celkem 2 615 668 občanů (pro úplnost: potenciální středopravá koalice bez Zelených – tedy pouze ODS + KDU-ČSL – získala 2 279 181 hlas).

 

Zcela v rovině spekulací: pokud by český volební systém byl čistě poměrný, bez většinových prvků, pak by středopravá koalice nad levicí zvítězila v poměru 52% : 48%. Ve sněmovně by tak ODS, KDU a SZ měly 104 poslance, ČSSD a KSČM pak 96 poslanců.

Malé strany:

Strany, které se nedostaly do parlamentu, daly v roce 2002 součet 597 428 hlasů. To představovalo zhruba 12,42% všech tehdejších hlasů.

 

V roce 2006 strany, které se nedostaly do parlamentu, dostaly celkem 319 153 hlasy. To představuje zhruba 5,85% letos odevzdaných hlasů.

 

Hranici 1,5% potřebnou pro získání minimálního státního příspěvku na činnost politické strany v roce 2002 překročilo Sdružení nezávislých (2,78% – 132 699 hlasů) a Strana zelených (2,36% – 112 929 hlasů). V roce 2006 se to podařilo pouze SNK-ED (2,08% – 111 724 hlasy). Ostatní politické subjekty letos nepřekročily ani hranici jednoho procenta.

 

Více než 0,5% v roce 2002 získaly: Republikáni Miroslava Sládka (0,97% – 46 325 hlasů), Strana venkova – spojené občanské síly (0,87% – 41 773 hlasy), Strana za životní jistoty (0,86% – 41 404 hlasy), Česká strana národně sociální (0,81% – 38 655 hlasů), Naděje (0,62% – 29 955 hlasů), Pravý blok (0,59% – 28 163 hlasy) a Občanská demokratická aliance (0,50% – 24 278 hlasů).

 

V roce 2006 dostaly více než 0,5% hlasů pouze Nezávislí demokraté Vladimíra Železného (0,68% – 36 708 hlasů) a hnutí Nezávislí (0,61% – 33 030 hlasů).

 

Pro srovnání z přeživších nad hranicí 0,5% z roku 2002 v roce 2006 dostaly nějaké hlasy ještě: Pravý blok – 20 382 (0,38%) a ČSNS (1 387 – 0,02%).

 

Jedinou politickou stranou, která v obou volebních letech existovala pod hranicí 0,5% a která zaznamenala vzestup v roce 2006 oproti roku 2002, je Strana zdravého rozumu: 2002 – 10 849 hlasů (0,22% všech tehdejších hlasů), 2006 – 24 828 hlasů (0,46% v konečném skóre; nárůst o 13 979 hlasů). Všechny ostatní ministrany tratily.

 

Další volební čísla na www.volby.cz.

8.03.2006
Chybí mi český záblesk

Když tak koukám asi potřetí na americký film Záblesk, tak mě napadá, proč u nás ještě nikdo nenatočil nějaký příběh o hrdinech našeho odboje proti komunismu?
Neobstojí argument, že není o čem natáčet. Jistě, byli jsme z komunistů skoro všichni posraní, ale měli jsme tenkrát mezi sebou pár člověků, jejichž příběhy jsou fascinující. Třeba před časem jsem četl v Respektu jakýsi "cestopis po stopách bratří Mašínů" – pár maníků se vydalo po stopách útěku odbojářů vedených bratry Mašíny ze šťastného Československa na Západ a jen popis té reportáže po X desítkách let dává tušit takový příběh, že kdyby se toho ujal i ten nejposlednější hollywoodský režisér, musela by z toho být strhující podívaná! Jakto že žádný filmový tvůrce dosud u nás nezvedl z chodníku tenhle materiál, který se až prosí? Nebo jsem něco přehlédl? Všude Chalupáři, major Zeman, člověk bere zavděk Vávrovými filmy o české statečnosti (kolikrát přehnaně vybarvované) při odboji proti Němcům – a o socialismu jen filmy z období do 1989 o tom, jak jsme byli všichni předposraní, případně po 1989 o tom, jak to vlastně při vší té hrůze bylo všechno v pohodě. O těch statečných i v těch nejzákeřnějších dobách nic. Aspoň já jsem nic neviděl. Hřebejkovy "sondy do duší" taky mají svojí platnost, ale proč se nenajde někdo, kdo by natočil film třeba o tom, jak naši strážci hranic pronikali bez skrupulí hluboko do Rakouska nebo Německa, aby tam zneškodnili škůdce našeho šťastného socialismu? Vždyť by na tom šly vystavět příběhy, které by přinejmenším mohly povzbudit naše národní sebevědomí.

27.02.2006
Rathovo manažerské rozhodnutí

Víte jak se tomu říká, když se něco totálně zkurví a pak se to ladí za pochodu bez ladu a skladu? Já už to vím, díky soudruhovi ministrovi zdravotnictví. :-)

dRath tak odpověděl na otázku na jeho úhradové vyhlášky, které od začátku roku zavedly ve zdravotnictví ještě větší bordel než jsme doufali, dokonce takový, že se i samotný Velký dRath musel chytit za hlavu a "chystá změny" v úhradách od dubna. dRath Moravcovi v Otázkách řekl, že se z jeho strany jednalo o "typicky manažerské rozhodnutí". Tak tohle sousloví si budu půjčovat i na jiné bezvýchodně průserové situace. Docela se mi to líbí :-)

Jinak byla více než 100-minutová diskuse s dRathem na veřejnoprávní obrazovce od počátku obrazem bídy a utrpení – ovšem především jeho oponentů. Situace, kdy nikdo z pozvaných nedovedl alespoň trochu adekvátně reagovat na převážně psychopatická dRathova prohlášení, připomínala hokej na olympiádě se Švédy ve třetí třetině za stavu 3:7. Neslaný nemastný hejtman Petr Zimmermann alespoň dokázal na příměru s vánočkou přiblížit, v čem je hlavní úchylárna Rathovo vyhlášky. Aspoň to. Vrchní zubař (alias prezident stomatologické komory) nebyl schopen ani toho a moc přesvědčivě na mě nezapůsobil ani prezident distributorů léčiv. dRathovi na každou kritiku spolehlivě fungovalo to jeho "podívej se na sebe, jakej jseš ty", což je argument nad argumenty, protože na každého vždycky něco najdeš, ale oponenti v tu chvíli byli prostě mrtví, smrtelně zazdění.

Zlomilo se to teprve ve chvíli, kdy se na obrazovce objevil další prezident, tentokrát lékárnické komory Lubomír Chudoba. Díky za něj! První a poslední člověk, který dokázal dát dRathovi na prdel natolik konkrétními fakty a logickými vývody, že se soudruh ministr zmohl pouze na konstatování, že "to co jsme teď slyšeli, je obrovská demagogie". Cokoliv vyvrátit dRath pak už nebyl schopen. V tu chvíli začala být k smíchu i dRathova patologická posedlost nepřátelskou ODS, kdy za každým kritikem své Svaté Osoby vidí spiklence, případně oběti manipulace ODS, což musí urážet nejednoho lékaře, který v pátek demonstroval na Staromáku a což rozhodně uráží mě.

Smečka kolem Paroubka, Dratha a lidí jimi dosazovaných se snaží přivlastnit si celou republiku. Pozor, nikoli zprivatizovat! Ale přivlastnit. V tom je ten rozdíl, že chtějí být pány všeho, avšak nikoli za své, ale za naše peníze.

Slabě se můžeme chlácholit tím, že jsou teď na tom ještě hůř třeba Poláci, jejichž tamější vládnoucí junta pseudokatolických fašistů začíná otevřeně dávat najevo, že se o ničem, a předně o své vlastní neomylnosti, nehodlá bavit s nikým jiným než sama se sebou.

Každopádně zajímavé tendence v té střední Evropě.

31.01.2006
S dRathem zpátky na stromy

Pochopil jsem dRathovu methodu na „záchranu zdravotnictví“: Budeme platit povinné pojištění – a k tomu soukromou péči ze svého.

Když jsem poslouchal v neděli v TV Paruba, kterak obhajoval dRathovu zdravotnickou koncepci, konečně mi svitlo, jak to vlastně myslí. Parub totiž otevřeně potvrdil, že z veřejného pojištění bude hrazena pouze péče u státem určených lékařů (nemocnic). Ostatní lékaři budou z pojištění dostávat zaplaceno pouze za akutní péči. Jinými slovy – v neakutní péči budeš mít paciente na výběr: buď státní zařízení „zadarmo“, anebo péči u soukromníka placenou na místě hotově.

 

Tenhle systém ovšem znám ze života. V 90. letech jsem totiž žil v Polsku. Z polské perspektivy bylo tehdá vůbec zajímavé sledovat české reformy. V PL se politici věčně hádali a vlády se střídaly jako na běžícím pásu – na nějaké reformy v podstatě nebyl čas. V Čechách naopak vládla stabilně jedna vláda. Dlouho jsem jí držel palce právě pro tu polskou zkušenost, neb jsem měl za to, že se takhle u nás alespoň reformy dotáhnou do konce. No – ono se to nakonec nějak obrátilo a začalo se ukazovat, že Poláci i uprostřed těch hádek postupují, sic pomalu, ale důsledně od socialismu k normálnímu systému – zatímco u nás reformy začaly připomínat nedotaženou akci hurá.

 

S jedinou výjimkou – a tou bylo právě zdravotnictví. Takhle jsem to vnímal tenkrát a vnímám to tak do dneška. V Polsku zůstala ze socialismu zděděná síť státních zdravotnických zařízení, ve které péči hradil stát ze státního rozpočtu. Vedle ní postupně vznikala rozsáhlá síť soukromých praxí. Soukromí lékaři nebyli vázáni prakticky ničím, stát je hlavně nijak neomezoval – ale zase neexistovala možnost, aby zákrok u soukromého lékaře mohl být jakkoliv hrazen z toho, co člověk odváděl státu na zdravotním pojištění. Soukromníci prostě vytvořili paralelní nezávislou strukturu a pacient měl na výběr, jestli půjde ke státnímu lékaři „zadarmo“, nebo k soukromému za peníze. Nesrovnatelný byl ovšem rozdíl v kvalitě péče. V mém okolí jsem neznal prakticky nikoho, kdo by třeba chodil ke státnímu zubaři. Přestože platili povinné pojištění, vždy dali přednost soukromníkovi, kterému platili v cashi. A že to už v té době nebývala levná záležitost a rozhodně si to nemohl dovolit každý. Pokud vím, zdravotnictví je v Polsku nedořešené dodnes a už asi dva roky se mluví o tom, že státní síť stojí na pokraji absolutního finančního krachu.

 

Díky reformě pravicových vlád bylo tedy české zdravotnictví jednou z mála oblastí, ne-li jedinou, ve které jsme někdy ke konci 90. let byli před Poláky napřed. Privátní ordinace a především veřejné zdravotní pojišťovny, oddělení financování od státního rozpočtu, jsem vždy hodnotil jako jednoznačně progresivní. Ostatně na kvalitě péče to bylo znát. Nenamlouvejme si nic. Od úrovně vybavení přes léky až po samotné lékaře (kteří jsou samozřejmě různí) je péče nesrovnatelná s tím, co jsme zde měli za socialismu. Nevidím do systému tak, abych mohl posoudit, v čem přesně je ten současný problém s penězi. Jsem si ale skálopevně jist, že to není v systému zdravotních pojišťoven a soukromých praxí, jak ho tenkrát nastavila pravice. Ten systém je funkční, zaslouží si obdiv, pacient je obletován a nota bene jsem ještě neslyšel například o nemocnici – akciovce ovládané krajem (této černé můře ČSSD), která by žádala někdy nějakou dotaci od státu. O soukromých lékařích samozřejmě nemluvě.

 

A přesto teď přijde pan doktor dRath, rozhodne se celý systém zbourat a zavést u nás totéž, co mají v Polsku, co pacientům neprospívá, co jim tam přímo před očima krachuje a na co tam už 16 let hledají jakýkoliv recept tak marně, že až beznadějně. Podle dRatha budeme tedy stejně jako Poláci platit povinné pojistné a bez ohledu na to platit péči přímo, pokud se rozhodneme pro soukromníka „mimo státní síť“. Tedy v tom lepším případě. V tom horším hrozí, že jelikož český člověk není zvyklý přispívat hotově na „to nejdražší co má“, tedy své zdraví, že k soukromníkům chodit nezačne a ti sbalí krám. Nechci spekulovat, jakým směrem se ubere kvalita péče v zařízeních, která budou zestátněna. Polská zkušenost nemusí být univerzální, ale je varovná. Péče u soukromníka, kterou si zaplatím celou, je skutečně tou optimističtější variantou. Pomíjím metody, jakými chce dRath svého cíle dosáhnout ve sněmovně. Zažité připichování jemných úprav vybraných paragrafů, které vedou k totální změně celého systému, nenápadně k úplně nesouvisejícím zákonům, žádná diskuse s nikým, v podstatě soukromé rozhodnutí několika jedinců apod. – to lze směle nazvat pučem. Už jsme jich tu v posledních letech měli několik, tentokrát jde ovšem o naše zdraví.

 

Pana dRatha nemám rád a považuji ho za diktátora. Přesto ho úplně nedémonizuji. Zdravotnický sektor skýtá větší byznys, než různé jiné sektory dohromady (divák ČT si mohl udělat představu podle výše jednoho zmediálněného úplatku). Do resortu, se kterým nedokázala pohnout řada neschopných předchůdců (raději vymýšleli vyhlášky o sáčkovaných koblížcích) možná musel přijít pravý diktátor, aby se něco pohlo z místa. Nepochybuju o tom, že dRath dělá všechno podle politické linie, že si ho Parub najal na prvním místě pro volební boj s ODS, což dRath svými kroky s chutí naplňuje. Nátlak na Musílkovou byl špinavý, ale na druhou stranu se třeba zeptejte svého lékaře, jak se k němu chová VZP – ze všech pojišťoven je to ta největší děvka. Je samozřejmě otázkou, zda dRathovy kroky povedou k nějaké nápravě. Připouštím také, že dRath nemusí být motivován jen soustavným ničením nepřátel, ale že také skutečně hledá, kde ušetřit. Ovšem přestat platit části lékařů (zatím blíže neurčené – 50%? Víc?) – to pak může přejmenovat zákon o zdraví lidu na zákon o zdraví peněz ve zdravotnictví. No a v neposlední řadě není možné považovat dRatha za strůjce všeho zla a lékaře, kteří teď ohlašují jeden protest za druhým, za jeho bezbranné oběti, protože to byli vždy lékaři, povinně sdružení v České lékařské komoře, kteří si ho léta volili do čela a teď, když jim utekl na ministerstvo, si bez mrknutí oka zvolili jeho největšího favorita. I tohle bych měl na paměti, až se za čas začne probírat úroveň péče v zařízeních, která „se přihlásila“ do dRathova plánu.

 

Možná se panu diktátorovi mimoděk podaří pohnout se zdravotnickými „ledy“, nicméně jeho hlavní plán na celkovou změnu systému je cestou zpátky – ani ne tak před listopad 89, jako spíš prostě zpátky na stromy. Na jeho plánu určitě někdo ušetří a určitě někdo vydělá, ale v žádném případě to nebude pacient. Ten prostě bude mít buď jak buď omezenou možnost volby a ztížený přístup k péči. Ať už se Parubova klika zaklíná, čím chce.

23.01.2006
František Stalinovič Bublan, dále jen FSB

Policejní akce v Letech u Písku je přesdržkou všem, kdo považovali přirovnávání Paroubka k Hitlerovi za přehnané.

Předesílám, že můžu mít kusé informace a spoléhám na zítřejší noviny, kde se tradičně dovídám víc.

Nicméně z dosavadních maszpráv jsem vyrozuměl následující: V Letech u Písku se v sobotu konalo romské pietní shromáždění za oběti českého koncentráku, kde už po desetiletí stojí prasečák (samo o sobě výmluvné, vepříkům se omlouvám). Vedle si uspořádala svojí vlastní akci Národní strana, kterou na rozdíl od romských předáků neohlásila obci, ale zato si pozvala na svoji ochranu policii české republiky. Romští účastníci přišli na vlastence zařvat "pryč s nacismem" – a za to je teď policie stíhá pro přestupek. Pochopil jsem to dobře, nebo mi něco uniklo?

Jestli je tohle všechno, co se stalo, pak blahopřeju ministrovi vnitra, jehož nějaký představitel ještě v ten den prohlásil v nějakém médiu, že policie postupovala v souladu se zákonem. Františka Stalinoviče Bublana jsem slyšel dnes mektat v Sedmičce, kterak se policistů zastával, aniž by měl základní informace. Kde je náš nejspravedlivější a všechno řešící premiér Paroubek? Neprohlašoval někdy náhodou, že v téhle zemi se nebude hajlovat? Hajlovat se tedy nesmí, ale je dovoleno si dělat srandu z obětí jednoho koncentráku, je dovoleno popírat jejich utrpení i smrt a je naopak zakázáno takovéhle projevy "narušovat nevhodnými výkřiky"?????

Pěkně ses nám vybarvila, sociáldemogratická růžičko! Nedalo se omluvit, ale dalo se aspoň logicky vysvětlit, když sis plácala ve sněmovně den co den s lidma, kteří se veřejně hlásí k odkazu bolševických zločinců. Méně se dalo pochopit, když jsi rozhodila svá přátelská kvítka v červenci na jedné louce, kde se bavila hromada lidí. Ale když na to přijde, i to se dalo vysvětlit – jakkoliv v té situaci pochybným – smyslem pro řád a pořádek tvého momentálního Velkého Šéfa. Ale posílat policii jako ochranku popíračům holocaustu a nacistické genocidy pro jejich nelegální akci a pak tyto zločince v médiích obhajovat a ještě stíhat ty, kteří se jim vzepřou!?!? No to je teprve řád a pořádek! A by the way výkon, jakého nedosáhla myslím žádná sociální demogracie na světě!

Od CzechTeku 2005 se mi velice nelíbila hesla a plakáty typu čSSd či přirovnávající Paroubka k Hitlerovi. No tak teď mám teprve lekci! Tahle strana už dokázala, že umí být opravdu vším. Od populistů přes "demokraty evropského střihu" a zkorumpované úředníky až nejnověji po fašisty.